Archiv blogu wesulle

pátek, června 23, 2006

"text..."

Dnes jsem se opět zaposlouchala (po dloué době) do libozvučných tónů skupiny Rasmus.....všem vřele doporučuji
First day of my life
I feel like a stone
I wanna be alone
Just for a while, alone
Weeks on the road
A long way from home
Call on the phone
And you say
I'll heal you
I'll always be yours
And you say
I'll kill you
If I do something wrong
Still feels like the first time
To stand here by your side
Together regardless
We walk through the darkness
Still feels like the first day of my life
Remember the times
Together we swore
Never give up
Losing(?) fight
Still hanging on
Still going strong
And maybe I'm crazy
And lost in my head
Maybe I'm lazy
And listen the tune

středa, června 21, 2006

"Lauri má new look..."


Když jsem brouzdala na netu, zjistila jsem, že Lauri (frontman TR) má new look!!! Převzal asi něco od Pauliho (kytaristy TR). Má něco na způsob rozevlátých a zacuchaných vlasů. Možná i malinkých dredů. Ale i kdyby měl na hlavě kastrol a na sobě šupácký hadry, bude mít navždy ten skvělej dětskej hlas, nádherný očka a bombácký oblečení.:)

neděle, června 18, 2006

"Rodinná slejzárna 2..."


Tak jsme konečně dorazily k babče a čekalo na nás milé a velké překvapení. Sice jsem to tušila, ale že to bude takhle rychle, to jsem nevěděla. Koupily jsme si s tetou napůl velký bazén:) umístili jsme ho na trávník u babči. Ještě předtím děda, i když s notnou dávkou znechcení, musel odříznout babiččin starý věšák. Foukali jsme a foukali, až jsme nafoukli. Začali jsme zapojovat čerpadlo, ale najednou hle, kde se vzala tu se vzala, v bazénu byla díra. Všichni jsme z toho byli docela naštvaní. Tak jsme tak dedukovali až jsme vydedukovali, že ho jdem vyměnit. Tak se tetka se ségřenicí vzali a šli měnit...Předtím jsme ještě popřáli prababče. Přinesla lahvinku Magisteru (na tu jsem se těšila nejvíc) a babča přinesla štamprlata. Já ,ochotně, jsem se chopila role barmana. Rozlila jsem po lokále a sama to do sebe kopla asi ze všech nejrychlejc. Pak jen lehké otřepání a něčím to zakousnout a jedem na další...Asi tak po hoďce se teta a sestřenice vrátily a my mohli znovu v tomto hicu nafukovat bazén. Já jsem se jako nabídla, že bych to mohla nafouknout, ale asi tak po 30-tém vdechnutém objemu svých plic do bazénu jsem to vzdala. Tak to dofoukla sestřenice. Dále jsme řešili jak to vykoumáme s vodou. Děda přines čerpadlo a jelo se na plný koule. Trvalo to hrůzné a úctyhodné 2 a půl hodiny. Kdo byl zrovna na stráži (u hadice s vodou) musel držet i síto.(Snad si nemyslíte, že bychom se koupali v bordelu.) Já, protože se zrovna v těchto dnech nemůžu koupat, jsem si obnažila nohy a brouzdala se. Nakonec to stejně dopadlo tak, že jsem se musela jít převlíknout. Dělala jsem vodní vír se sestřenkou (abyste pochopily, vodní vír tj. chodí se dokola dokud se nevytvoří vír a následně sebou pomalu fláknete po směru proudu, neflákala jsem s sebou jen jsem stála veprostřed), hrála vodní volejbal, chodila bosa(všem doporučuju máte-li někde chatu nebo babču na venkově). Skončilo to tak, že když jsem byla ve sprše pocítila jsem bolest dnešního úmorného bazénového dne. Spálená ramena a lehké přiopálení obličeje (naštěstí jsem měla kšiltovku).

"Rodinná slejzárna..."

Dneska se koná rodinná slejzárna. Prababička slaví 84. narozeniny. To zase bude nuda. Ne že by se mi nelíbilo vidět všechny své příbuzné, ale je fakt že už mě to docela přestává bavit. Popřát, pořádně se nažrat a vodjet domů s pocitem naprostý demence a pro sebe nicneděláni, protože jste si dnes slíbili, že i když je oslava tak vy se přece udržíte:D.....

sobota, června 17, 2006

"History of my nickname and name of my webblog..."

History of my nickname and name of my webblog:"....začalo to asi jedno odpoledne, kdy jsem se nudila a začala surfovat po netu....najela jsem na nejmenovanou stránku se stupidníma hrama. Trošku jsem prolistovala stránku a narazila na tu nejstupidnější hru na světě (byla tak supidní, že už jsem zapomněla o čem byla a jak se vůbec jmenovala) a klikla na Hraj!. Pak se objevila tabulka Add your nickname. A já, protože už mě to nudilo, jsem jen tak bezvládně ťukla na klávesnici. Znáte to, když jste tak unavení, že se vám nechce nic dělat. Tak jsem se právě cítila a moje ruka, respektive prsty, dopadali na ty tvrdé kostky s písmenky. Najednou jsem se jukla na monitor a hle, objevilo se wes. Řekla jsem si: "Ty jo, to je docela dobrý. Co se takhle jmenovat na několik desítek let dopředu?" A tak jsem se z, myslím, Artemis přejmenovala na wes. Umíte si to představit, vše předělat. Nový mail, nové ICQ, nové účty znáte to. A abych se dostala k názvu mého blogu:... začalo to opět brouzdáním po internetu. Mým koníčkem, i když to pro někoho vyznívá jako naprostá kravina, je projíždění stránek útulků ČR. A najela jsem na útulek poblíž mého bydliště. Našla jsem tam úžasného křížence pitbula jménem Sorbon. Připadal mi na první pohled hravý a temperametní a to jeho jméno se k němu fakt hodilo. Mě přišlo strašně zvláštní,netradiční a majestátný(kdy se vám poštěstí a uvidíte psa jménem Sorbon) a tudíž, protože jsem se rozhodla, jestli budu mít někdy pejska, dám mu jméno Sorbon. A když ho nemůžu mít v této době, tak si to kompenzuju jinde. (vim, je to blbost:)).

"Dobrmaní farma...."


Asi tak 25.5.2006 jsem četla na jednom nejmenovaném blogu, že v Maďarsku konkrétněji v Budapešti bylo tzv. dobermann ghetto. Docela mi to hnulo žlučí, ptž. dobrmany přímo zbožňuju a myslím si, že jsou to ty neúžasnější stvoření na světě, tak jako všichni psi. Majitele této "dobrmaní farmy" bych asi zabila, chytla a hodila do kotle s kyselinou nebo bych mu umožnila stejný "luxus", který on umožňoval dobrmanům. Jestli by se mu to líbilo, to nevím. Nejhorší je, že on si myslí, že je vše v pořádku. Já bych fakticky vraždila. Ale abych šla více do podrobností. V tomto "zařízení" se nacházelo více jak 30 dobrmanů, kteří byly zachráněni požárníky a policií. Někteří se, ale bohužel nedočkali. Zachránění psi byli převezeni do nejbližších útulků v Ócsa, Gödöllő a Tököl. Zde je video . Dnes se všichni socializují, ale kvůli špatnému zdravotnímu stavu, nejsou schopni převozu přes hranice. Doufám, že se všichni dostanou do rodin, kde budou spokojeně žít dlouhá léta;)